Projekt Praha město literatury nabízí od října roku 2015 rezidenční pobyty pro zahraniční spisovatele a překladatele. Přihlášky jsou přijímány v období od začátku července do konce srpna. Vyhlášení výsledků výběrového řízení probíhá do konce září. Rezidentům je zdarma zajištěno ubytování, proplaceno cestovné a poskytnuto stipendium ve výši 600 euro měsíčně.

AKTUÁLNĚ: Rezidenční výzvu kvůli rizikům spojeným s šířením nového typu koronaviru rok 2021 nebudeme vyhlašovat. Rezidenční pobyty autorů, které se měly uskutečnit v roce 2020, se odsouvají na pozdější termín. O vyhlášení nové výzvy budeme včas dopředu informovat.

Výsledky výběrového řízení na rezidenční pobyty v roce 2020 naleznete zde



Účastníci rezidencí v Praze od roku 2015

Liam Pieper 

Rezident 2015.

Narodil se v roce 1984 do bohémské rodiny australských hippie. Od třinácti let kouřil marihuanu a ve svých patnácti se stal dealerem. V osmnácti byl zatčen. Tehdy o svých zážitcích napsal povídku. Když mu text otiskl jeden literární časopis, byl to iniciační zážitek: „To bylo poprvé, kdy jsem se cítil dobrý v něčem jiném než v tom, jak být člen gangu.“

Snad i z vděku, který pociťuje vůči lidem, kteří rozpoznali jeho literární talent, pomáhá s publikováním začínajícím autorům na blogu The Writers Bloc.

Sarah Perry

Rezidentka 2016.

Má doktorát z tvůrčího psaní a z gotické prózy („Gothic“). Její první román After Me Comes the Flood (Po mně přijde potopa) byl vydán v roce 2014. Její eseje a recenze jsou publikovány v Guardianu, Spectatoru, v deníku Independent a v literárním čtvrtletníku Slightly Foxed. Její druhý román The Essex Serpent (Had z Essexu) vyšel v červnu 2016.

Během svého pobytu v Praze pracovala Sarah Perry na svém třetím románu Melmoth, který se částečně v Praze odehrává. Román vyšel v roce 2018 a je skutečně inspirovaný Prahou a zkušenostmi nasbíranými během rezidenčního pobytu. Kniha vás zavede do potemnělých pražských uliček, kde viníky pronásleduje Melmoth, nejosamělejší bytost na světě.

David Howard

Rezident 2016.

Novozélandský básník se narodil v Christchurch, ve městě, které bylo z velké části zničeno několika zemětřeseními (2010–11), kvůli čemuž se David cítí tak trochu jako sirotek. David žije od roku 2003 ve městě Dunedin. Období od března do dubna 2016 trávil David Howard v Praze jako rezident projektu Praha město literatury.

David spoluzaložil časopis Takahe (1989) a Sdružení canterburských básníků (1990), obojí stále patří mezi nejdůležitější složky novozélandského literárního života.

David věří, že jazyk je historií lidstva; všichni si můžeme napsat svou vlastní historii.

Tetiana Okopná

Rezidentka 2016.

Narodila v září 1988 v ukrajinském průmyslovém maloměstě Romny s tisíciletou a slavnou historií, avšak její stopy byly úplně vymazány z městských obrysů v průběhu krvavého 20. století.

Toužila se stát překladatelkou z francouzštiny a žít v Paříži, nakonec se ale dostala na bohemistiku, u které zůstala a francouzsky se (zatím) nenaučila.

První přeloženou knihu, životopis Václava Havla od Daniela Kaisera, věnovala tatínkovi.

Kromě Václava Havla překládá také prózy současných českých autorů, třeba Jaroslava Rudiše, Jáchyma Topola nebo Petra Šabacha.

Alejandro Pedregosa

Rezident 2016.

…se narodil v Granadě v roce 1974. Z jeho románů vyniká především Hotel Mediterráneo (2015), stejně jako detektivní trilogie odehrávající se ve třech známých španělských městech: Un extraño lugar para morir (Pamplona), Un mal paso (Santiago de Compostela) a A pleno sol (Madrid).

Píše poezii, kterou vnímá jako rozumové cvičení a jako hrátky se slovy a svou mateřštinou. Z jeho sbírek poezie jmenujme Los labios celestes nebo El tiempo de los bárbaros. V Praze pracoval na svém příštím románu, ve kterém se setká Kafka s Lorcou, aby si popovídali o lásce a literatuře.

Dominika Słowik

Rezidentka 2016.

Pochází z Jaworznu v Polsku. Vystudovala překladatelství, ale rozhodla se, že bude cestovat. Žila ve Španělsku, v Itálii a v Guatemale. Její první román „Atlas: Doppelganger“ vyšel v roce 2015 a vzbudil velmi pozitivní ohlas. Nyní pracuje na svém druhém románu. Momentálně žije v Krakově, dalším ze sítě literárních měst UNESCO.

Bergrún Íris Sævarsdóttir

Rezidentka 2016.

Se narodila na Islandu, v Reykjavíku v roce 1985. Poté, co se stala matkou, u ní ještě stoupl zájem o dětské knihy, doposud ilustrovala 25 knih a napsala čtyři obrázkové knížky. Byla nominovaná na několik prestižních ocenění, včetně severské ceny za literaturu pro děti a mládež v roce 2015. V Praze pracovala na své páté knize pro děti, určené čtenářům ve věku od 5 do 8 let. Pro Bergrún byl pobyt v Praze jejím prvním rezidenčním stipendiem.

James Hopkin

Rezident 2017.

V roce 1998 začal psát o literatuře pro New Statesman a pro Guardian, součástí práce pro Guardian byly i rozhovory s Ivanem Klímou, laureáty Nobelovy ceny a články o české, německé a polské literatuře.

Povídky publikuje od roku 1994. Vyhrál cenu J B Priestly v roce 2010, cenu Society of Authors’ Award v roce 2011 a dostal se do užšího výběru ocenění Manchester International Fiction Prize v roce 2013. K novějším dílům patří jeho román Say Goodbye to Breakfast a jeho soubor povídek Fairy-tales for Fugitives.

Nives Vidrih

Rezidentka 2017.

Pochází z Lublaně, městě ležícím na čtrnáctém poledníku, stejně jako Praha.

Už jako studentka začala překládat českou literaturu, zvlášť poezii, například Sovu, Březinu, Nezvala nebo Holana. Po druhém ročníku v létě 1978 poprvé cestovala do Československa. Tenkrát vzplanula její láska k češství, časem vycítila silnou příbuznost české a slovinské kultury, české a slovinské mentality. Také čtyři roky působila v Praze na FF Univerzity Karlovy jako lektorka slovinštiny (1981–1982 a 1991–1994). Po návratu z Prahy, začátkem roku 1995, se stala překladatelkou na volné noze a věnuje se skoro výhradně překládání české literatury a tomu, co s tím souvisí. V roce 2009 obdržela slovinskou státní cenu Antona Sovreho za překlad Hrabalova Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet (rozsáhlý výběr z autorovy tvorby).

José Luís Peixoto

Rezident 2017.

Studoval německý a anglický jazyk a literaturu.

Krom svých románů a děl, které jsou původně publikované v Portugalsku a Brazílii a překládány do mnoha jazyků, také píše sloupky pro časopisy či noviny, spolupracuje s mnohými umělci a vytváří různé druhy psaného slova. Jeho romány byly oceněny na národní a mezinárodní úrovni.

Na svém pražském rezidenčním programu pracoval na svém románu a čerpal inspiraci pro postavu zasazenou do Prahy. Také se snažil získat kontakty pro možné české překlady.

Juan Pablo Bertazza

Rezident 2017.

Pochází z Buenos Aires v Argentině. Studoval literaturu a jazyk na Univerzitě v Buenos Aires. Pracuje jako editor, žurnalista a profesor. Jako mladý objevil poezii a od té doby je fascinován obrovskými možnostmi vyjádření, jež nabízí. Navzdory skutečnosti, že je poezie spíše podhodnoceným žánrem, se mu podařilo vydat čtyři knihy v nejprestižnějších vydavatelstvích poezie v Argentině.

Juan Pablo Bertazza se svým okouzlením Prahou netajil a již v témže roce jí věnoval dvojjazyčnou básnickou sbírku En el umbral de Praga / Na prahu Prahy (vydala Novela Bohemica, 2017). Dlouho na sebe nenechala čekat ani románová prvotina Pražský syndrom (Novela Bohemica, 2019) s prvky fantastiky psaná formou deníkových zápisků. Obě díla přeložila Radka Návarová.

Juan Pablo Bertazza momentálně trvale žije v Praze, ve městě, do kterého se osudově zamiloval.

Michael O‘Loughlin

Rezident 2017.

Publikoval svou první sbírku poezie v roce 1980 a od té doby vydal dalších pět sbírek. Napsal také scénáře pro tři celovečerní filmy. Dále vydává povídky, eseje a recenze a přeložil více než sto publikací z holandštiny, francouzštiny a španělštiny. Žil v mnoha různých městech, včetně Barcelony, Paříže, Kodaně a Amsterdamu. Město bylo vždy osou jeho práce a v současné době se soustředí na evropskou historii ve dvacátém století. Od začátku byl fascinován kulturami zemí, jako jsou Česká republika, Polsko, Německo, a tím, jak se vztahují k jeho vlastnímu kulturnímu zázemí v malém koutě Evropy. Během svého pobytu pracoval na nové sbírce básní reflektující změny, kterými prošla Praha od doby, kdy zde naposledy byl v roce 1978.

Oleh Kocarev

Rezident 2017.

Narodil se v Charkově na Ukrajině roku 1981. Píše především poezii, pro niž je příznačný metaforický volný verš a silný příběh. Napsal také krátkou absurdní prózu Nejmovirna Istorija Pravlinnja Chlorofituma Peršoho (Neuvěřitelná Historie Vlády Chlorofyta Prvního, 2009) a v tisku je jeho nový román Ljudy v hnizdach (Lidé v hnízdech), ironická a sentimentální dekonstrukce příběhu jedné rodiny během 19. a 20. století. Píše také eseje a literární kritiku. Jeho texty byly přeloženy do více než deseti jazyků včetně češtiny. Nakladatelství Větrné mlýny vydalo výběr z jeho tvorby pod titulem Černý chleba, bílá velryba, obsahující překlady Alexeje Sevruka a Jekateriny Gazukiny. Sám překládá z polštiny, ruštiny a běloruštiny. Ve spolupráci s bohemistkou Irynou Zabijakou převedl do ukrajinštiny řadu básní Ivana Wernische, Petra Borkovce, Marie Iljašenko a Tomáše Přidala.

Během svého rezidenčního pobytu v Praze pracoval na svém novém poetickém albu Chaplinovo náměstí, které vyšlo jako e-kniha. Sbírku básní Oleha Kocareva vydala Městská knihovna v Praze a je možné ji stáhnout a prohlížet on-line.

David Whiteman

Rezident 2018.

Od prodlouženého pobytu v Praze v devatenácti letech zasvětil David Whiteman  z Edinburghu svůj život psaní. V roce 2008 byl publikován jeho první román A Cure for Solitude. Děj je zasazen do postkomunistické éry České republiky a čerpá silně z jeho zkušenosti života v Praze.

Během posledních pěti let David Whiteman zkoumal a psal svůj druhý román Black Hand. Děj je zasazený v Praze a na východní frontě první světové války. Román se snaží rozšířit motivy Gavrilo Principa pro atentát na arcivévodu Franze Ferdinanda a ukázat dopad jeho činu na malý počet českých občanů v Praze, v Terezíně a na východní frontě. Kniha se také snaží zdůraznit zdrženlivost, s kterou šlo mnoho Čechů do první světové války, aby bojovali za rakousko-uherské impérium, a také ukázat zrod České legie.

Encarna Castillo

Rezidentka 2018.

Spisovatelka a editorka se narodila a žije v Barceloně. V roce 2013 vydala svůj první román Cold Turkey, který se odehrává v Barceloně a New Yorku.

V roce 2016 vydala Venta del Rayo, což je práce historické paměti a první titul její Trilogy of My Crises.

Během svého pobytu v Praze se vydala po stopách propojení Radia Praha a španělských exulantů během Frankovy diktatury, obzvláště katalánské autorky Teresy Pàmies. Teresa Pàmies napsala Testament a Praga (Svědectví v Praze) (1970). Teresa Pàmies žila v Praze deset let (1948–1958) a pracovala pro Radio Praha jako editorka pro rozhlasové vysílání ve španělštině a katalánštině.

Své poznatky z pobytu v Praze využila Encarna Castillo ve své nové knize La luz en su ausencia, která vyšla právě v roce 2020.

Jaroslav Kalfař

Rezident 2018.

Jaroslav Kalfař, spisovatel narozený 20. května 1988 v Praze, žijící v Brooklynu, v New Yorku. Svůj debutový román, Spaceman of Bohemia (Kosmonaut z Čech), napsal v angličtině a vydal v USA v březnu 2017. 

O své knize Jaroslav říká: „Kosmonauta z Čech jsem musel napsat ze dvou důvodů: jednak kvůli mé fascinaci samotou jsem chtěl napsat příběh o té nejosamělejší osobě na světě, a zjistit, jestli je pro takového člověka naděje vrátit se zpět. Zároveň jsem chtěl napsat knihu, která by znovu naši zemi představila světovému publiku, a zajímala se nejen o českou minulost a současnost, ale i možnosti pro naši budoucnost.“

V rámci rezidentury v Praze se Jaroslav Kalfař účastnil také veletrhu Svět knihy nebo česko-německého knižního festivalu v Brémách.

Rozhovor s Jaroslavem Kalfařem pro Seznam TV.

Iryna Zabiiaka

Rezidentka 2018.

Iryna Zabiiaka je ukrajinská bohemistka a překladatelka. Je dlouhodobě aktivní v oblasti kulturního propojování mezi Českou republikou a Ukrajinou. Vedle překladů současné literatury se badatelsky zabývala pražským lingvistickým kroužkem či českou avantgardou.

Věnuje se překladu českých autorů – např. kniha Hrdý Budžes od Ireny Douskové (Komora, 2015), básnická sbírka Ivana Wernische Procházka kolem pivovaru (Ljuta sprava, 2016) či román Rybí krev od Jiřího Hájíčka (Komora, 2017).

O čtenářích a vývoji knižního trhu na Ukrajině Iryna říká: „Velká díla české literatury 20. století jsou v ukrajinštině zastoupená poměrně špatně z několika důvodů. V komunistickém období většina textů zajímavých svou estetickou hodnotou byla zakázaná k publikování a překladu, po rozpadu Sovětského svazu knižní a překladatelský trh na Ukrajině zažil dramatický pokles. Po roce 2010, a hlavně po roce 2014 se tento trh začal rychle rozvíjet. Zájem o klasickou a současnou cizí literaturu je dost velký, stejně tak jako počet knih, které ročně vycházejí. Týká se to i české literatury.“

V červenci a srpnu 2018 se zde věnovala především překladu románu Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala. Jistě se můžeme těšit také na její další inspirace na podporu česko-ukrajinské literární spolupráce.

Amir Or

Rezident 2018.

Spisovatel, překladatel, učitel a redaktor narozený 1. července 1956 v Tel Avivu v Izraeli.

Jako autor jedenácti básnických knih, dvou románů a jedenácti překladů do hebrejštiny pořádá čtení a přednášky po celém světě, a vyučoval kreativní psaní v Izraeli, USA, České republice, Rakousku, Spojeném království a Japonsku.

Jeho první epický román The Song of Tahira (Shir Tahira) vyšel roku 2001 a román The Kingdom (Hammamlacha) v roce 2015. Z řady sbírek básní zmíníme So! (Kacha)Day (Yom)Loot (Shalal), vybrané básně 1977–2013, nebo dosud poslední Wings (Knafayim).

Jeho překlady do hebrejštiny mají široký záběr, např. Příběhy z Mahabharaty (Sippurim min Ha-Mahabharata)To a Woman od Shuntara Tanikawy (Le’isha) nebo When the Salamenders Sing od Aurelie Lassaque (Shirat Hassalamandra).

V roce 1990 spoluzaložil Helicon Poetry a v roce 1993 the Arabic-Hebrew Helicon Poetry School. Helicon je časopis a nakladatelství zaměřené mj. na poezii, vzdělávací centrum pro mladé básníky, propagátor komunikace a sdílení mezi básníky píšícími v různých jazycích Izraele – v hebrejštině, arabštině, angličtině, ruštině a dalších.

Během svého pobytu v Praze psal svou dvanáctou básnickou knihu The Cricket.

Mieze Medusa

Rezidentka 2018.

Mieze Medusa, občanským jménem Doris Mitterbacher (nar. 1975), je rakouská autorka, slam básnířka, rapper a nakladatelka. Je hlavním pilířem rakouské hip-hopové a poetry-slam-scény a od roku 2004 pořádá nejrůznější poetry slam aktivity, jako je nejdelší „textstrom“ poetry slam ve Vídni, „KULTUM“ slam v Grazu a řadu dalších slamů v různých divadlech, muzeích a jiných kulturních institucích. Je také součástí týmu „Textvorstellungen“, který hostí četby v renomovaném Alte Schmiede ve Vídni. Cílem „Textvorstellungen“ je diskutovat o vznikající literatuře se zvláštním zaměřením na publikace v literárních časopisech.

Mezi její práce patří romány FreischnorchelnMia Messer. V roce 2015 vydala knihu příběhů Meine Fußpflegerin stellt Fragen an das Universum.

Společně se svým manželem Markusem Köhlem vydala Mieze Medusa řadu sbírek mluvené poezie – např. Alles außer grau – Texty to go (2016), Ping Pong poezie – die neuen besten Slamtexte (2013), Doppelter Textpresso (2009).

„Mluvená poezie snadno překonává jazykové bariéry díky své performativní povaze.”

Ukázka performance a rozhovor s Mieze Medusa.

Richard Fidler

Rezident 2019.

Richard Fidler (nar. 1964), australský spisovatel a rozhlasový komentátor v ABC Radio.

Richard Fidler napsal dvě rozsáhlé historické knihy, v nichž se prolíná osobní zkušenost a mytologie. Ghost EmpireSaga Land.

Během pražského rezidenčního pobytu Praha město literatury se Richard Fidler věnoval psaní historie města Prahy, která prolíná minulost s osobními příběhy a některými městskými mýty a legendami. Tento román vyšel v roce 2020 pod názvem Golden Maze.

V 80. a 90. letech 20. století byl členem australského komediálního tria The Doug Anthony Allstars (DAAS), které hrálo publiku po celém světě: od londýnského West End či ulic Paříže a New Yorku až po osamocená těžební města v Austrálii.

Caya Makhélé

Rezident 2019.

Caya Makhélé (nar. 1952, Pointe-Noire, Congo-Brazzaville), dramatik, nakladatel, prozaik, básník a novinář, vystudoval univerzitu v Paříži a od roku 1983 žije ve Francii.

Založil Théâtre d’Art Africain (1980), časopis Equateur (1986), divadlo Acoria, nakladatelství Acoria (1997). Organizoval festival Rencontre Afrique-Brésil. Pořádá různá turné s inscenacemi pro děti, semináře tvůrčího psaní a dramaturgie ve Francii, Švýcarsku, Belgii, Senegalu, Kongu…

Prahu poprvé navštívil v roce 2003 jako host festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani a od té doby se začal prohlubovat jeho vztah k české kultuře.

V práci Cayi Makhélého se prolíná poselství čtenářům, aby nezapomínali na dědictví svého národa a na to, jakou cenu má důstojnost a nabytá svoboda.

Z další tvorby jmenujme román Les Matins de Prague (Pražská jitra), básnická sbírka v bilingvním francouzsko-českém vydání Murmures d’Afrique/Šepoty Afriky, romány L’Homme au Landau, Le Cercle des Vertiges, Ces jours qui dansent avec la nuit, oceněné povídky Les Travaux d’Ariane et 15 autres nouvelles. Spolu s dalšími autory, jako je Michel Serres, Erik Orsena, William Boyd atd., participoval na knize Nous Tintin.

Divadelní hry zahrnují La Fable du Cloître des Cimetières (Bajka o lásce, pekle a márnici), La Danse aux mulettesL’étrangèreSortilèges (Čarování).

V Praze na rezidenčním pobytu dopsal hru Les 7 métamorphoses de Mytho (Sedm Mythových proměn), kterou jste v podobě scénického čtení mohli zhlédnout v A studiu Rubín.

Joanna Lech

Rezidentka 2019.

Joanna Lech (narozena 1984 v polském Řešovu) je básnířka, spisovatelka, autorka knihy Sztuczki (2016, Nisza) a Kokon (2019, W.A.B. / GW Foksal) a básnických sbírek Zapaść (2009, SPP), Nawroty (2010, WBPiCAK), Trans (2016, Instytut Mikołowski) a Piosenki pikinierów (2017, Forma). V květnu 2019 přijela do Prahy na svůj dvouměsíční rezidenční pobyt projektu Praha město literatury, aby zde pracovala na svém novém románu.

Básník a literární kritik Bronisław Maj o autorčině vlastní poezii napsal: „Básně Joanny Lech nás vedou – jako Billie Holiday – „po temné straně ulice”… Bez patosu, ale také bez snadných nadějí, klidně, avšak s obrovskou soustředěnou silou v poetických obrazech.“

Joanna Lech absolvovala postgraduální studium kreativního psaní na Jagellonské univerzitě v Krakově.

Justin MacGregor

Rezident 2019.

Justin MacGregor se narodil v Londýně rodičům ze Skotska a Walesu, kteří se potkali jako herci Královské shakespearovské společnosti. Je oceňovaným tvůrcem filmů a divadelních her. V současnosti působí jako asistující profesor scenáristiky na Trinity College v Dublinu. Jeho hry se dočkaly uznání kritiků na místech jako The Lowry v Manchesteru, Lost Theatre v Londýně a Smock Alley v Dublinu. V listopadu 2019 přijel do Prahy na svůj zimní rezidenční pobyt, během něhož pracoval na nové hře nazvané Vaclav’s Prague Spring Blues.

Námět se zakládá na skutečné události. V roce 1964, kdy se slavilo výročí 400 let od narození Shakespeara, obdržela Královská shakespearovská společnost pozvání za Železnou oponu, aby zde uvedla Krále Leara s Paulem Scofieldem v hlavní roli. Otec Justina MacGregora, Barry, byl jedním z herců této divadelní společnosti. V Praze se herci setkali se ctižádostivým autorem divadelních her, Václavem Havlem. Právě v té době byla uváděna jeho první hra – Zahradní slavnost.

Hlavní část jeho díla Justina MacGregora nacházíme v divadle. Jeho tvorba se zaměřuje na skutečné události a osobnosti. Zahrnuje také protiválečnou trilogii, jejíž druhý díl, God Wept and the Devil Laughed, vyhrál v roce 2012 Manchester Theatre Award. V současnosti pracuje na sérii her o běžných lidech za mimořádných okolností, která začala hrami How I Helped End Communism (and Save Democracy for Donald Trump and Vladimir Putin), Mugabeland! (nominace na Manchester Theatre Award, 2014) a Uhta! the last part of the night.

Danielle Dussault

Rezidentka 2020.

Quebecká autorka Danielle Dussault píše, maluje, hraje na klavír a zpívá. Pořádá semináře tvůrčího psaní, více než dvacet pět let vyučovala a vydala několik románů, povídek a poetických příběhů. Její práce se točí kolem lidské podstaty a zdůrazňuje křehkost vazeb a jejich složitost. Potvrzuje to i La troisième personne, její nejnovější román, jež vypráví příběh tří žen, které se v jednom okamžiku ocitly na břehu řeky.

Během literárního večera v červenci 2019 představila v Památníku národního písemnictví výňatky ze své práce. V lednu a únoru 2020 se účastní tvůrčího rezidenčního programu v Praze v rámci projektu Praha UNESCO město literatury.

Podcasty S myšlenkami na Prahu.

Katrin Pauts

Rezidentka 2020.

Vyrostla na malém ostrově Muhu v Estonsku. Pracuje jako novinářka, spisovatelka na volné noze, scénáristka a editorka. V průběhu čtyř let publikovala sedm knih, její dílo zahrnuje populární sérii detektivek a také dva memoáry. Více než deset let pracovala pro celostátní noviny a televizi. Žije v Tallinnu.

Katrin zasadila své příběhy na estonské ostrovy, jmenujme Politseiniku tütar či Tulekandja.

Její zatím poslední kniha Minu salajane elu (2019) se odehrává v Praze. Město navštívila mnohokrát a považuje jej za ideální místo pro vnitřní boj člověka. Navíc si uvědomuje mnoho spojení a podobností mezi českou a estonskou kulturou a literaturou zvláště – např. německé vlivy, komunismus, Sametovou revoluci v Československu a Zpívající revoluci v Estonsku.

„Abych to zjednodušila, je to kniha o cestě do cizího města, kde jsem chtěla najít samu sebe, místo toho jsem ale objevila osobnost Vladimíra Macury,“ vysvětluje Katrin. Tento spisovatel a překladatel byl jedním ze zakládajících členů Baltského svazu, předchůdce dnešního Česko estonského klubu.

V průběhu svého rezidenčního pobytu pokračovala Katrin Pauts v průzkumu Macurova odkazu.

Natalia Ščerba

Rezidentka 2020.

Natalia Ščerba je ukrajinská, rusky píšící autorka. Zaměřuje se zejména na sci-fi a fantasy knihy pro mládež. Její dílo získalo mnoho literárních ocenění a bylo přeloženo do češtiny, slovenštiny, polštiny a ukrajinštiny.

Natalia se vždy zajímala o science fiction, zejména téma času, energie a hmoty.

V letech 2014 až 2016 vydávala trilogii Čarodol – příběh o karpatské magii, neobyčejném životě v horách, lásce a dobrodružství. Od roku 2016 vycházela série Lunasterové – vesmírný fantasy příběh o měsíci a hvězdách a konfrontacích mezi nimi. Ve světě Časodějů představuje čas nový způsob provozování magie.

Natalia mluví česky, poslechněte si od ní samotné, co nám o své tvorbě a pobytu v Praze řekla.

Její knihy vydává v České republice Fragment v překladu Martiny Pálušové.

Marli Roode

Rezidentka 2020.

Marli Roode je spisovatelka, básnířka a literární kritička. Narodila se v Pretorii v Jihoafrické republice, nyní žije v Manchesteru. Její kniha Call It Dog (Atlantic Books, 2013) se dostala do užší nominace na Dylan Thomas Prize, širší nominace na Sunday Times Fiction Prize a také do finále South African Literary Awards. Kniha vyšla také ve Francii u Payot & Rivages.

Zjara 2020 měla obhajovat dizertační práci v oboru kreativního psaní na University of Liverpool, a to na téma ženské autofikce, posthumanismu a ekopoezie.

V Praze chtěla Marli Roode pracovat na novele, ve které hrají hlavní roli otázky týkající se hranic Evropy, uprchlictví a významu vlasti a domova. Marli bohužel musela svůj rezidenční pobyt předčasně ukončit. Vzhledem k situaci ohledně šíření nového koronaviru odcestovala zpět do vlasti. Doufáme však, že ji budeme moci znovu uvítat v brzké době.



Návaznost autorů od roku 2015 až dodnes

Prvním rezident přijel do Prahy na konci roku 2015 a byl jím melbournský esejista a novinář Liam Pieper, který zde čerpal inspiraci pro svůj román Hračkář.

Od ledna do února 2016 pracovala v Praze autorka Essexského hada Sarah Perry na svém novém románu Melmoth a od března do dubna novozélandský básník David Howard z Dunedinu. Ve druhé polovině roku v Praze tvořila překladatelka Tetiana Okopná z Kyjeva. Od července do srpna zde na svém novém románu pracoval Alejandro Pedregosa z Granady. Září a říjen v Praze strávila Dominika Słowik z Krakova a na závěr roku 2016 přijela do Prahy spisovatelka a ilustrátorka Bergrún Íris Sævarsdóttir z Reykjavíku.

Prvním rezidentem roku 2017 byl James Hopkin z Velké Británie. V březnu a dubnu hostila Praha slovinskou překladatelku Nives Vidrih a od května do června působil v Praze José Luís Peixoto. Červenec a srpen strávil v Praze argentinský básník Juana Pabla Bertazza prací na básnické sbírce Na prahu Prahy a románu Pražský syndrom. V září a říjnu v Praze tvořil irský spisovatel Michael O’Loughlin a od listopadu do konce roku 2017 zde pracoval na své sbírce Chaplinovo náměstí ukrajinský básník Oleh Kocarev.

Prvním rezidentem roku 2018 byl David Whiteman z Edinburghu. V březnu a dubnu se v Praze vydala po stopách Teresy Pàmies španělská spisovatelka Encarna Castillo, své poznatky využila ve své nové knize La luz en su ausencia. Na rezidenční pobyt v období od května do června přijel do Prahy Jaroslav Kalfař. Červenec a srpen v Praze strávila ukrajinská překladatelka Iryna Zabiiaka, období od září do října izraelský spisovatel Amir Or a rok 2018 zakončil rezidenční pobyt rakouské autorky Doris Mitterbacher.

Prvním rezidentem roku 2019 byl australský spisovatel Richard Fidler. Od března do dubna 2019 pracoval v Praze na divadelní hře dramatik, nakladatel, prozaik, básník a novinář Caya Makhélé. V květnu a červnu 2019 v Praze čerpala inspiraci polská básnířka a spisovatelka Joanna Lech. Posledním rezidentem roku 2019 byl britský filmař a dramatik Justin MacGregor, který v Praze psal svou hru Vaclav’s Prague Spring Blues.

Od roku 2020 byla kapacita rezidenčních pobytů navýšena z 6 rezidenčních míst na 13. Začátkem roku jsme proto v Praze přivítali rovnou dvě autorky – Danielle Dussault a Katrin Pauts.

V březnu 2020 přijela do Prahy Natalia Ščerba a Marli Roode. Bohužel autorkám jejich pobyt v Praze zkomplikovala nastupující pandemie. Vzhledem ke krizové situaci v březnu 2020 musela Marli Roode svůj rezidenční pobyt předčasně ukončit a odcestovala zpět do vlasti. Natalia Ščerba zůstala v Praze až do konce rezidenčního pobytu a poté se také v pořádku navrátila domů.