O Kafkových problematických, někdy trýznivých vztazích k ženám se mluví hodně. Jelikož toho však o jeho milenkách bylo málo známo (a zčásti je tomu tak dodnes), vystoupily pokaždé do popředí Kafkovy neurotické, asketické nebo vůbec masochistické povahové rysy a udělala se z nich hlavní příčina jeho selhávání.

Kafkův erotický život odpovídal do konce adolescence z velké části mužským obyčejům tehdejší doby: sexuální iniciace teprve ve dvaceti, povrchní aféry, vztahy k prostitutkám. Potom se však dostavily pocity, které nebylo možno navzájem sloučit, a proto blokovaly veškerá erotická uspokojení:

nutkavé přání prolomit vlastní duševní izolaci (reálným nebo imaginárním) splynutím s ženou, což vedlo k tomu, že se intenzivně a beznadějně zamiloval (např. do Margarethe Korchnerové ve Výmaru);
tendence vyhýbat se silným podnětům zvenčí a tím i veškerým „dobrodružstvím“, aby nezničil stále ohrožovanou a zase zpátky vybojovanou stabilitu svého já;
rostoucí idealizace manželství, které Kafka považoval za nejvyšší sociální výkon, a tím i za rozhodující zkoušku vlastní životaschopnosti;
morální přísnost, která se stále dál větvila a znemožňovala Kafkovi žít v otevřených, neujasněných nebo dvojsmyslných vztazích;
nakonec strach, že za své sociální a především erotické vztahy zaplatí svou literární tvořivostí.

Důsledkem těchto rozporů bylo, že Kafka nenašel žádnou schůdnou cestu mezi touhou po vztahu a strachem se vázat. Zůstával ve svých rozhodnutích vrtkavý – což v případě Felice Bauerové vedlo ke dvěma zasnoubením a dvěma rozchodům – a nebyl s to čas od času uzavírat kompromisy mezi koexistencí a odměřeností, na základě čehož selhal především vztah s Milenou Jesenkou.

Nevýhodnou okolností bylo také, že Kafka ve svém okolí neznal žádné šťastné manželství, podle něj by se – stále hledaje příklady a návody na život – mohl řídit. A zaujatost vůči opačnému pohlaví, která tehdy vyplývala z přísného rozdělení rolí mezi ženami a muži, dokázal Kafka překonat jen stěží. Teprve díky „přirozenému“ nekoketnímu, spíše sesterskému chování Dory Diamantové zažil Kafka v posledních měsících života do té doby nepoznaný stav harmonie.

Obsah článku:

Hedwig Therese Weilerová

Hedwig Therese Weilerová se narodila 15. května 1888 ve Vídni rodičům židovského původu. Chodila do základní a měšťanské školy a poté do lycea. V roce 1907 se v Třešti u Jihlavy, kde oba trávili prázdniny u příbuzných, seznámila s Kafkou. Milostný vztah, který mezi nimi vznikl, však netrval dlouho. Není prokázáno, že by se později stýkali.

V době, kdy si s Kafkou psali, tedy na podzim 1907, se Hedwig Weilerová připravovala v soukromém kurzu na externí maturitu v humanistickém gymnáziu. V roce 1909 maturovala na státním gymnáziu v Brně a v zimním semestru 1909 začala studovat německou a románskou filologii a filozofii na univerzitě ve Vídni. Studium ukončila v červenci 1914 promocí.

V říjnu 1917 se Hedwig Weilerová provdala za inženýra Leopolda Herzku. Druhou světovou válku přežili ve Vídni. Později se Hedwig Herzková angažovala v Židovské obci a sionistických spolcích. Zemřela 3. října 1953 ve Vídni.

Felice Bauerová

Felice Leonie Bauerová se narodila 18. listopadu 1887 v Prudniku (Horní Slezsko). Její otec Carl Bauer (1856–1978) byl pojišťovacím agentem, matka Anna, rozená Danzingerová (1849–1930) byla dcerou barvíře z Prudniku. V roce 1899 přesídlila židovská rodina do Berlína.

Felice měla čtyři sourozence: Elisabeth („Elsu“, 1883–1932), Ferdinanda („Ferriho“, 1884–1952), Ernu (1885–1978) a Antonii („Toni“ 1892–1919). Elsa žila po sňatku v Budapešti, a když ji tam Felice poprvé v roce 1912 navštívila, seznámila se na zpáteční cestě při pobytu v Praze s Franzem Kafkou. Kafka si později psal i s Ernou, jeho dopisy však shořely při náletu na Berlín 1944. Jeden Feliciin bratranec, obchodník z Wroclavi, se později oženil se Sophií Brodovou, sestrou Maxe Broda.

Felice Bauerová ukončila školu bez maturity. V roce 1908 se stala stenotypistkou ve firmě na gramofonové desky Odeon. O rok později přešla do firmy Carl Lindström A. G., která vyráběla parlografy, tehdy nejmodernější diktafony. Zakrátko dosáhla zodpovědné pozice a v roce 1912 měla již patrně prokuru. Zodpovídala za odbyt zboží a zastupovala firmu na prodejních výstavách. V dubnu 1915 nastoupila do firmy Technische Werkstätte Berlin, dodavatele jemné mechaniky, kde se rovněž dostala na místo prokuristky. Na Kafkův popud začala v roce 1916 pracovat jako dobrovolná spolupracovnice v židovském domově, kde vyučovala v dívčí třídě s převážně východoevropskými uprchlicemi.

Felice Bauerová byla s Kafkou dvakrát zasnoubená. První zásnuby se konaly na konci května 1914 v rámci rodinného setkání v Berlíně, ale už v červenci byly zrušeny. Během společného pobytu v Mariánských Lázních v červenci 1916 zásnuby obnovili.

Poté, co Kafku definitivně opustila, se Felice Bauerová v roce 1919 provdala za Moritze Marasse (1873–1950), spolumajitele soukromé banky v Berlíně. Měli syna Heinze (1920–2012) a dceru Ursulu (1921–1966), s nimiž v roce 1931 emigrovali do Švýcarska a o pět let později do Kalifornie. Jelikož rodina téměř o celý majetek přišla, musela Felice Bauerová ve Spojených státech zase pracovat. Otevřela obchod, v němž prodávala pletené zboží, které vyhotovily samy se sestrou Elsou. Felice Bauerová zemřela v roce 1960 v Rye, severně od New Yorku.

Více než 500 dopisů a pohlednic, které od Kafky měla, musela Felice Bauerová 1955 z finančních důvodů prodat newyorskému nakladatelství Schocken. V roce 1987 je v rámci aukce koupil dodnes neznámý evropský obchodník. Její dopisy Kafka zničil, patrně z důvodů diskrétnosti.

Grete Blochová

Grete Blochová, narozená 21. března 1892 v Berlíně, pocházela z židovské rodiny. Její otec byl Louis Bloch, obchodní zástupce na volné noze. Po školním vzdělání, které zakončila na obchodní akademii, pracovala v oboru kancelářské techniky. Svou prací přispívala do rodinného rozpočtu, především k podpoře bratra Hanse (1891–1944), který studoval medicínu. V letech 1908 až 1915 pracovala v Berlíně a ve Vídni pro firmy, které zastupovaly americký podnik Elliot-Fisher. Přitom byla zodpovědná především za popisovací a fakturovací stroje s automatickým sčítáním, a také na těchto přístrojích zaškolovala personál. V dubnu 1913 se patrně během výstavy kancelářského zboží ve Frankfurtu nad Mohanem seznámila se svou později dlouholetou přítelkyní Felice Bauerovou, jejíž zaměstnavatel Carl Lindtröm A.G. tam byl také zastoupen.

Grete Blochová potkala Kafku poprvé 30. října v Praze, v hotelu Černý kůň. Její pokusy dělat zprostředkovatelku mezi Kafkou a Felice Bauerovou zůstaly nejprve bez úspěchu. Naopak se mezi nimi brzy vyvinula intenzivní korespondence, která přesáhla původní pohnutky, a v níž šlo i o její soukromé problémy.

Po zásnubách Kafky s Felicí Bauerovou o letnicích 1914 si Grete Blochová očividně začala kvůli svému vlivu na tento vztah dělat výčitky. Kafka projevil pochyby o plánované svatbě a o své nevěstě. To ji nakonec přimělo, aby Felice Bauerové část své korespondence s Kafkou předala. V přítomnosti Grety Blochové konfrontovala Felice Bauerová svého snoubence 12. července 1914 v berlínském hotelu Askanischer Hof s jeho vlastními slovy a došlo ke zrušení zásnub. Tím také pravidelná výměna dopisů mezi Grete Blochovou a Kafkou skončila.

Zřejmě v roce 1915 přivedla Grete Blochová na svět chlapce, který šest let na to zemřel a jehož otec zůstal neznámý. Tvrzení Maxe Broda, že dítě bylo pravděpodobně Kafkovo, není ničím podloženo.

Od prosince 1915 až do vyvlastnění židovským majitelům v roce 1934 pracovala Grete Blochová pro berlínskou strojní firmu Adema. Nejprve jako soukromá sekretářka vedoucího obchodu Julia Goldschmidta, později jako prokuristka. Jelikož byla kvůli rasovým zákonům sama v ohrožení, opustila na konci roku 1935 Německo. Na jaře 1936 vycestovala do Palestiny, nepodařilo se jí však najít patřičné zaměstnání. Navíc militantní sionismus jejího bratra, který od roku 1933 v Palestině žil, vedl k rodinnému rozkolu.

Již v červnu 1936 se vrátila zpět do Evropy, do fašistické Itálie, která jí nabízela poměrně bezpečný pobyt. Předem plánovanou emigraci do Londýna zmařilo vypuknutí války. Ve stále větší rezignaci žila Grete Blochová nejprve ve Florencii a po obsazení severní Itálie německými vojsky v horské vesnici San Donato Val Comino. V květnu 1944 obdržela vyzvání, aby se přihlásila okupačním úřadům. Možnosti vyhnout se té hrozbě zamítla. Grete Blochová byla deportována do koncentračního táboru Osvětim, a tam ve věku 52 let zavražděna.

Julie Wohryzková

Julie Wohryzková se narodila 28. února 1891 v Praze. Její otec Eduard Wohryzek (1864–1928) pocházel z obchodnické rodiny. Měl obchod s potravinami a později byl kustodem synagogy na pražském předměstí Královské Vinohrady. Matka Mina, rozená Reachová (nar. 1869) pocházela z Pešti.

Julie měla dvě sestry – Käthe (nar. 1891, deportována 1942) a Růženu (1895–1939) – a bratra Wilhelma. Pracovala jako modistka. Pravděpodobně absolvovala obchodní školu, jelikož v pozdějších letech byla prokuristkou.

Franz Kafka byl Juliiným druhým snoubencem. Ten první, přesvědčený sionista, padl ve válce. Z korespondence mezi nimi se zachovala pouze jedna Kafkova stručná zpráva, zato jeden dlouhý dopis Juliině sestře Käthe, který jako jediný tento vztah autenticky dokazuje.

Svatbu plánovanou na listopad 1919 Kafkovi rodiče striktně odmítli, zřejmě na základě pověstí o Juliině sexuální povolnosti. V červnu 1920 Kafka vztah ukončil.

V roce 1921 se Julie Wohryzková provdala za bankovního prokuristu Josefa Wernera, s nímž žila několik let v Budapešti a pak znovu v Praze. Přestože její muž nebyl Žid, Julie Wohryzková byla německými okupanty deportována do Osvětimi, kde byla 26. srpna 1944 zavražděna.

Literatura: Anthony Northey, „Julie Wohryzek, Franz Kafkas zweite Verlobte“, in: Freibeuter, sešit 59, duben 1994

Milena Jesenská

Milena Jesenská se narodila 10. srpna 1896 v Praze. Její otec, Dr. Jan Jesenský (1870–1947), byl profesorem zubní medicíny na Universitě Karlově, její matka Milena Jesenská, nar. Hejzlarová, zemřela již v roce 1913.

V letech 1907 až 1915 chodila Milena do českého gymnázia Minerva, poté studovala čtyři semestry medicínu. Žila samostatným, bohémským životem a byla známá v pražských kavárnách.

Asi v roce 1916 se seznámila s pražským literátem Ernstem Polakem – její otec se pokoušel tento vztah všemi prostředky znemožnit. Dokonce ji roku 1917 nechal hospitalizovat v jedné psychiatrické klinice. Přesto se Milena za Polaka provdala a přestěhovala se s ním do Vídně. Manželství však nebylo šťastné a stále trpělo nedostatkem peněz.

Koncem roku 1919 začala Milena Jesenská psát články a fejetony pro česká periodika, čímž brzy získala pověst skvělé novinářky. Krátký, avšak intenzivní vztah s Kafkou, který začal v roce 1920 na základě jejich dopisování, se ukázal jako neúnosný. Milena ještě nebyla s to se s Polakem rozejít, Kafka měl na druhé straně obavy z Mileniny vášnivé, náročné povahy. Později přeložila některé jeho povídky do češtiny. Po Kafkově smrti také napsala Kafkův nekrolog pro Národní listy.

V roce 1926 se Milena vrátila zpět do Prahy, kde se seznámila se svým druhým manželem, architektem Jaromírem Krejcarem. Jejich dítě, dcera Jana („Honza“), se narodilo v roce 1928. V následujících letech Milena trpěla závislostí na morfiu, způsobené chybnou medikací. Do roku 1936 byla v úzkém spojení s komunistickou stranou, pro niž byla také publicisticky činná. Poté se stala redaktorkou Přítomnosti, kde zveřejnila mnoho politických reportáží. Po obsazení Československa německým nacistickým režimem pomáhala Milena uprchlíkům. V listopadu 1939 ji zatklo Gestapo, roku 1940 byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam 17. května 1944 zemřela na následky operace ledviny. Bylo jí 48 let.

Po desetiletí byla Milena Jesenská známá pouze jako adresátka „Dopisů Mileně“. Dnes jsou však její život a významná novinářská práce dobře dokumentovány. Jako příklad můžeme uvést e-knihu Cesta k jednoduchosti, výbor publicistických próz věnovaných ženám. Vyšlo také několik biografií (česky: Jana Černá, 1969; Jaroslava Vondráčková, 1991 nebo Alena Wagnerová, 1996).

Dora Diamantová

Dora Diamantová (jidiš: Dymant) se narodila 4. března 1898 v Pabianici u Lodže. Jejím otcem byl Hersch Aron Dymant (1874–1938), učený stoupenec chasidismu. Její matka Friedel (nar. 1873) zemřela již, když bylo Doře osm let.

Po smrti matky se rodina přestěhovala do slezského Bedzinu v blízkosti německých hranic, kde Hersch Aron zbohatl díky textilnímu podniku. Dora chodila do polské školy a po začátku světové války se připojila k sionistickému spolku, který se věnoval zprostředkování a oživení hebrejštiny. Zde se také, proti vůli ortodoxního otce účastnila divadelních představení. Po krátké učitelské praxi ve školce v Krakově odešla Dora od rodiny a přestěhovala se roku 1919 do Vratislavy a o rok později do Berlína.

Dora Diamantová se s Kafkou seznámila v červenci 1923 na Baltu v lázních Müritz, kde pracovala jako dohled v prázdninové osadě berlínského židovského domova. Od konce září 1923 do března 1924 s ním žila v těžkých finančních podmínkách ve třech různých bytech v Berlíně. V dubnu doprovázela Kafku, jehož tuberkulóza mezi tím zasáhla hrtan, do Vídně. Také v jeho posledních týdnech, v sanatoriu Kierling, se o něj společně s Robertem Klopstockem starala. Teprve několik dnů po Kafkově smrti, 3. června 1924 se v Praze seznámila s jeho rodiči, kteří ji pak velkoryse finančně podpořili.

Poté Dora opět žila v Berlíně. Od konce roku 1926 brala hodiny herectví v divadle v Düsseldorfu a letech 1927 až 1930 vystupovala v různých představeních, mj. v Düsseldorfu, Neussu a Gladbachu. V roce 1930 se opět vrátila do Berlína, vstoupila do komunistické strany a připojila se k agitační a propagandistické skupině. Roku 1932 se provdala za ekonoma a komunistického funkcionáře Lutze Laska (1903–1973), v březnu 1934 se jim narodila dcera Marianne. Po několika měsících nacistického vězení Lask utekl do Sovětského Svazu, Dora ho v roce 1936 následovala. Poté, co jejího muže znovu zatkli v Moskvě a deportovali jej na Sibiř, se Doře podařilo dostat se v roce 1938 na západ. O dva roky později se dostala do Anglie. Nejprve internována na ostrově Man, žila od roku 1942 v Londýně. A to až do své smrti dne 15. srpna 1952. Její muž, s nímž přerušila všechny kontakty, byl teprve rok na to propuštěn z ruského vězení.

Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)

Zpět