Sraz v neděli 18. října 2015 v 15 hodin před domem Michalská 18

Po pražských lokalitách spojených se životem a dílem Alberta Camuse vás provede prozaik Petr Pazdera Payne

„Do Prahy jsem přijel v šest večer. Ze všeho nejdříve jsem uložil zavazadla do úschovny. Měl jsem dvě hodiny na to, abych si našel hotel. Nadnášel mě podivný pocit svobody: kufry mi už netrhaly ruce. Vyšel jsem z nádraží, prošel parkem a zničehonic se objevil přímo na Václavské třídě, která v tu hodinu vřela davem. Kolem mě milion bytostí, jež tu doteď žily a z jejichž dosavadních existencí ke mně neprosáklo zhola nic. Prostě žily. A já se nacházel tisíce kilometrů od mně známých míst. Nerozuměl jsem jejich řeči. Všichni strašně chvátali. Předbíhali mě, utíkali mi jeden po druhém. Ztratil jsem půdu pod nohama.…“

(A. Camus: Smrt na duši)

Někteří spisovatelé jako by kreslili svou soukromou, vnitřní mapu zemí a měst. Jejich topografie se stává nositelkou ustálených významů a sentimentů a představuje tak zároveň určitou, povýtce neměnnou literární topologií. Albert Camus se svými texty mezi takové spisovatele patří. Jako je líc opakem rubu, tak je u něj patrný kontrast mezi slunným jihem a zakaboněným severem, Středomořím a Záalpím, mezi Afrikou, rodným Alžírem, a severní či střední Evropou. Je příznačné, že novela Pád se odehrává v Amsterodamu, jehož koncentrické kanály připomínají hlavní postavě okruží pekla, anebo že děj divadelní hry Nedorozumění je zasazen do Čech, přičemž hra měla nejprve pracovní název Budějovice (posléze též Vyhnanec).

Evropský sever a především střední Evropa jsou pro něj prostorem ucpaným dějinami, civilizací, krajinou s nízkým obzorem a mračným příkrovem. Zato rodný Alžír a také země Středomoří skýtají prostor, vysoký horizont, volnost; jižní krajina vrací člověka jeho přirozenosti, probouzí v člověku elementární radost ze života: „Alžírsko. Nevím, jestli je mi dobře rozuměno. Ale když se vracím do Alžírska, mám stejný pocit, jako když se dívám do tváře dítěti. A přitom vím, že všechno není čisté.“ (Zápisníky II.)
Právě Československo a Praha se Camusovi staly synonymem osamění a bezvýchodnosti, děsivé osudovosti a zoufalství, existenciální ztracenosti. O zmíněné hře Nedorozumění ještě po létech napsal: „První verze této hry se jmenovala Budějovice, s podtitulem: Bůh neodpovídá. Navštívil jsem totiž kdysi Čechy a slyšel tu o podobném zločinu, připomínajícím staré balady. A v samotné Praze jsem jedné noci poprvé hluboce prožil pocit exilu a existenciálního hnusu, který se mi pak vracel v těžkých dobách války a okupace.“

Albert Camus pobyl v Praze pár dní na své cestě po střední Evropě v létě roku 1936. Zpřítomnit a zahlédnout, co se tehdy takměř 23letému ještě neznámému spisovateli vnějšně i vnitřně přiházelo, o to se pokusíme „v terénu“ během této literární procházky.

Jsou tři základní textové prameny, které se bezprostředně týkají onoho krátkého pražského pobytu a z nichž vycházíme: Zápisníky I.: sešit č. I. 1935 – 37, esej Smrt na duši z roku 1936 (popř. Smrt v duši, pracovní název Na pokraji zoufalství; zahrnutý do souboru Rub a líc a konečně román Šťastná smrt z roku 1938.

Podobně jako v případě rukopisu nedokončeného románu První člověk, kde máme k dispozici souvislý text a zároveň poznámky k tomuto textu, můžeme i tady nahlížet do spisovatelovy „kuchyně“. Je třeba podotknout, že Zápisníky vyšly až posthumně a nebyly určeny k publikaci, román Šťastná smrt neměl být publikovaný vůbec a je otázkou, zda je dokončen; nicméně mnohé motivy z tohoto období se později uplatňují a v plné síle rozvíjejí v zásadních opusech, jako je CizinecNedorozuměníMor), Pád, První člověk.

Uvedené prameny se pokusíme oživit na konkrétních místech Prahy, jichž se texty přesně anebo aspoň aproximativně týkají. Můžeme přitom také usuzovat, co se Camusovi opravdu v Praze přihodilo a co bylo v rámci beletrizace dotvořeno, doplněno a návdavkem do jeho jednoznačně temné a láčenými okurkami zavánějící barokní Prahy umístěno.

Procházka bude strukturována podle několika geografických a literárních topoi: Hotel, plus hotelové pokoje u A. Camuse obecně. Václavská „třída“ a Staroměstské náměstí. Kostel sv. Mikuláše a jiné, zejména barokní památky. Hospoda a strava (kmín, marmeláda, černé pivo, okurky), motivy z Čech v dílech A. Camuse.

Od konkrétních reálií a postřehů A. Camuse budeme postupovat k obecnějším charakteristikám jeho textů spojených s Prahou a Čechami. A položíme si taky otázku, k jak závažnému existenciálnímu a formativnímu prožitku či dokonce zlomu v souřadnicích Camusova života i díla mohlo během jeho pobytu v Praze dojít.

„V tu chvíli jsem už nemohl dál. Ocitl jsem se bez země, bez města, bez pokoje i beze jména: bylo to šílenství, či vítězství, pokoření, či inspirace, dozvím se to někdy, nebo mě to stráví?“ (Smrt na duši)

Sejdeme se v neděli 18. října 2015 v 15 hodin před domem Michalská 18

Petr Pazdera Payne

Prozaik Petr Pazdera Payne se narodil v 1960, vystudoval evangelickou teologickou fakultu, ale v profesi faráře setrval pouhé tři roky. Před studiem, během studia i po studiu vystřídal řádku různých nekvalifikovaných zaměstnání. V devadesátých letech začal psát drobnější divadelní útvary, takřečené dramolety, a také povídky. Ty píše dodnes. Sbírky povídek mu vycházejí přibližně jednou za pět let: Figury, figurace, figuranti a figuríny (Medard, Praha 2005), Pouti a pouta (Theo, Pardubice 2011), Předběžná ohledání (Cherm, Praha Zbraslav 2014; nominovaná na cenu Magnesia Litera).

Jeho literární tvorbě z let 1999–2011 věnoval knižní monografii mladý bohemista Filip Komberec.