Příležitostní básníci mohli od 21. listopadu do 11. prosince 2011 posílat své verše na facebookové stránky projektu. Ty básně, které dostaly od veřejnosti nejvyšší hodnocení, byly promítány na světelných obrazovkách a zveřejňovány v Literárních novinách.

Vítězné básně bylo možné číst na velkoformátových venkovních obrazovkách společnosti Screenet u obchodního centra Paladium, Flora, Arkády Pankrác, Avion Shopping Park Zličín, obchodním domě My Národní třída, na Kongresovém centru Praha a také v Literárních novinách, které jsou mediálním partnerem projektu Praha město literatury.

Zde přinášíme jednotlivé vítězné básně.

Uspávanka

Zdeněk Hanka

Spánek je opona, která se spouští
na víčka, na řasy, pohladí tvář.
Je pramen úlevy v bezbřehé poušti,
v temnotě únavy lákavá zář.

Spánek je samota, hojivý stín
za výhně sluneční v neklidu dne.
Je doušek opojný nejlepších vín
a božstvo, které je neúplatné.

Praze

Zdeněk Hanka

Zámecké jdou schody k Hradu
z Malé Strany pod Loretu.
S lehkostí volného pádu
tam malíř sahá pro paletu.

Karel Hynek pod Petřínem
žehná lásce plachých párů,
která chutná mladým vínem
a voní po pražském jaru.

Poklad

Blanka Jahnová

Uprostřed lesa, za temné noci,
víly a skřítci se dostanou k moci.
Po zlatě touha dává ti odvahu,
vzdorovat bludičkám, klopýtat ze svahu.
Ženeš se k studánce, vidíš v ní blyštění,
zblízka tě čeká však nemilé zjištění.
Není to poklad pod vodou zapadlý,
to se jen v hladině hvězdičky zrcadlí.

Želva

Zdeněk Hanka

Měly problém čtyři želvy,
Hlavičkami začly kývat.
Nechápaly, jak to, že lvi
Mohli stát se králi zvířat.

Mají přece nahá těla
A králi moc krunýř dává.
Žádná z nich však nevěděla,
Důležitá že je hlava.

Letní noc

Yfča Pelcmanojc

Noc vdechla vzpomínky náměstí,
ze dne je stařec slepý.
Na dlažbě chvějí se bolesti
svázané do otepi.

X Spleen

Daniel Steklík

sedím sám ve své přeplněné hlavě
jsou v ní jen přízraky našeho života
je to jak mlha, ale brodím se hravě
chci se jí prodrat, než přijde potopa

nevěřím v přesládlé konce pohádek
ale proč nemít sladký průběh
příjemné chvíle navlíkat, jak na šňůrku korálek
a vlastní existenci proměnit v příběh

Píseň úsvitu

Jan Lípa

S paprsky slunce mlhou ranní
od věží píseň zaznívá,
tiše a teskně, bez ustání,
volá mě – krásná, mrazivá…

Kamenným chladem stěn a schodů
i bronzem z věží nad náma,
v mlhavé řece čeříc vodu
– volá mě k sobě – Praha má!

Podzim

Yfča Pelcmanojc

Podzim letos přišel líně
usadil se ve stromech,
listí leží blátu v klíně,
jinovatka na domech.

Podzim letos přišel tiše,
usadil se v krajině.
Léto příběh nedopíše,
zůstane však ve víně.

..biblia pauperum..

Monika Prauchová Wahyu

Když ráno vykasá si svoje rukávy
A cesta kráčí, ač to dře ji pata
Tak jenom já a on jsme ti, kdo zrovna ví
Kam naše mysl zakukleně chvátá…
Když se den ošoupe a unaví
A slunce přesto oloupe se do šťavnata

Sobec

Denisa Morávková

Stojíš uprostřed mé mysli,
sám v ovacích myšlenek,
na jevišti vzpomínek,
skládáš hold té moci,
co bavila nás všechny,
nás oba
a všechna zloba,
vytváří aplaus jen pro tebe.
…a o nic jiného ti nejde…

Kamenné schody

Jan Lípa

Kamenné schody k výšinám
vedou mé kroky do nebe,
chlad jejich stínu ztišit nám
veškerou bolest dovede.

Tak jako žebrák na nich teď
pokorně hledám ochranu,
kročeje tichem vedou vpřed
kamenné schody do chrámu.

Tanec

Jan Lípa

Bílé vločky, každá jiná.
Která tančí nejladněji?
K tanci, k němuž hraje zima
havrani své písně pějí.

V čistém, bílém, velkém sále
jako v tanci na parketě
cupitají vločky malé
cestou z oblak ladným letem.

Nešťastná náhoda

Yfča Pelcmanojc

Muchomůrku zelenou,
v lese, v hustém křoví,
sbírala jsem s Helenou.
Obě už jsme vdovy…

P.S.
Manžel řekl: „Byl to blaf!“
Teď mu píšu epitaf.

Erotická

Jana Müllerová

Zmrzlina a nanuk malý
Kámasútru studovali

Jedné letní noci pak
vylezli si na mrazák

Ani si však nevrzli
svlíkli se a rozmrzli..

Možná

Jan Lípa

Možná, že je to pouhý sen,
z něhož teď zlehka procitám,
zdá se mi, že jsem motýlem
a sedám na květ, sem i tam…

Možná jsem motýl, který sní
v hluboké noci bezedné,
že je sám člověk pompézní!
Možná! Však také možná né!

Dárek

Míja

Zatahej za šňůrku
sama se rozbalím
můžeš mne ochutnat
jak sadu zralých vín

Vpíjej se pomalu
v chuti buď náročný
vím že jsem jediný
tvůj dárek vánoční

Vánoční vzpomínky

Vlasta Hanzlikova

Vločka vločku v němé slepotě stíhá,
opět slyším Tvé kroky zvonit ulicí.
Stín za stínem kol se míhá,
městem vánočním – zimou vonícím.
Kráčejíc Prahou vločkami dlážděnou,
mé myšlenky plynou ve verších.
Tvé kroky v dáli tiše mizí….
a vzpomínky v loňský se mění sníh…

Dne: