Praha Egona Bondyho aneb „MY ŽIJEME V PRAZE…“

Sraz 20. září 2015 v 15 hod. u východu z metra Pražského povstání k autobusu směr Kavčí hory

Po pražských lokalitách spjatých s životem a dílem Egona Bondyho vás provede editor a literární historik Martin Machovec:

Na podzim 1985, tedy před třiceti lety, dokončili Tomáš Mazal a Pavel „Pablo de Sax“ Veselý dokumentární „undergroundový velkofilm“ My žijeme v Praze…, v němž jako „superstar“ byl představen básník a filosof Egon Bondy. Šlo samozřejmě o dílo vytvořené nejen bez podpory, ale i bez vědomí československého filmového průmyslu, o dílo vpravdě podzemní, takže jeho technické nedostatky jsou sice zjevné, ale vyvažuje je spontánní radost, s jakou byl film vytvořen, atmosféra vyvzdorované „komplicity“. I kdyby z filmu zbyly jen dobové záběry na zanedbanou, zchátralou Prahu, šlo by o cenný dokument, ovšem dílo je o to cennější, že v něm kromě Egona Bondyho lze vidět i některé jeho přátele, např. Jana LopatkuFrantiška PánkaVincenta Veneru, Vladimíra Šmerdu či Felipe Serrana.

Film se točil celý rok a byl koncipován jako „procházky po Bondyho Praze během čtyř ročních dob“, snad i jako připomenutí jeho často citovaného čtyřverší z 50. let začínajícího slovy „Jaro léto podzim zima / čí je to vina?…“

Kromě řady míst na Malé Straně, kde tehdy básník žil, provází nás Egon Bondy ve filmu i po dalších pražských lokalitách, které měl rád, které ho tak či onak inspirovaly: Podíváme se na Hrad i na Nový svět, přes Karlův most na Staré Město, do Klementina, do knihovny Uměleckoprůmys­lového muzea a na Starý židovský hřbitov.

Na Novém Městě je to např. psychiatrická léčebna v Kateřinkách, či právě bořené nádraží na Těšnově, a kromě městského centra s ním navštívíme i Městskou plovárnu pod Letnou, již dávno zrušenou, dále sídliště Petřiny s básníkovými tam oblíbenými hospodami, a zavítáme o do libeňské uličky Na hrázi, kde básník vzpomíná na počátek 50. let, kdy sem často chodil za přáteli Bohumilem Hrabalem a Vladimírem Boudníkem.

Film My žijeme v Praze… má zcela jedinečnou atmosféru, slovem jej provází sám Bondy, hudební doprovod tvoří směs vskutku surrealisticky bizarní: od „Magických nocí“ v podání Plastiků přes normalizační šlágr Lenky Filipové „Bylo letní ráno…“ až po Vivaldiho „Čtyři roční doby“. Film vydalo na DVD lounské nakladatelství Guerilla Records v r. 2007.

V naší procházce by však nejen že nebylo dosti dobře možné obejít všechna místa ve filmu ukázaná, a to nejen proto, že některá už ani neexistují, ale vlastně by to ani nebylo účelné: některá místa jsou dnes až přespříliš zprofanovaná, zkažená turistickým průmyslem, tak třeba procházka přes Karlův most je dnes nejspíše tak za trest…

A kromě toho ve filmu My žijeme v Praze… není vidět řada míst, která mají s Bondyho životem a ovšem i dílem mnoho společného.

Procházku začneme v ulici Nad spádem v Podolí: Zde stála vilka č. 17/202, kde pozdější básník strávil své dětství a mládí, kde s přestávkami žil až do počátku 70. let.

Odtud dolů k Vltavě a přívozem na smíchovskou stranu a do Hlubočep – nejdřív do zámečku Slovanka, dnes částečně přístupného veřejnosti: pro mladého surrealistického básníka koncem 40. let místo setkávání s přáteli, místo snové krásy, na něž po letech mnoho vzpomínal ve svých memoárech Prvních deset let. Dále pak v Hlubočepích do ulice Pod Žvahovem 25/52: zde žil básník se svou novou láskou v polovině 60. let, zde si znovu zamiloval hlubočepskou krajinu, jak o tom píše např. ve 2. zpěvu Kádrového dotazníku.

Z Hlubočep na Malou Stranu, Nerudovou ulicí až do domu č. 51, kde bude možno podívat se i dovnitř. Zde Bondy žil od sklonku roku 1971 až do svého odchodu z Čech na počátku 90. let. V 70. a 80. letech byl básníkův skromný příbytek jedním z center neoficiální kultury, jedno z „poutních míst“ českého undergroundu, tedy i disentu. Za Bondym sem tehdy chodilo mnoho lidí, často tu bývali třeba Ivan Martin Jirous, Radim Vašinka, Jan Lopatka, Milan a Mirka Kochovi, František Pánek, František Stárek Čuňas, ve sklepě jeden čas zkoušeli Plastic People, býval tu i Václav Havel, v 80. letech pak básníkovi „mladí přátelé z undergroundu“ Jáchym TopolPetr Placák, J. H. Krchovský, Luděk Marks, abychom jmenovali jen ty dnes nejznámější. Dům básníkových Pravdivých příšerných příběhů a mnoha básnických evokací, jedno z míst „undergroundové mytologie“.

Odtud pak přes Nový Svět na Petřiny, do míst, která lze vidět ve filmu My žijeme v Praze… a která kupodivu přečkala dodnes jen málo změněná: Na hlavní petřínské avenue stojící „Samojídelna“, kam Bondy do hospodského hluku chodil si připravovat materiál ke svým textům, a konečně pak hostinec U Holečků nedaleko obory Hvězda, o němž básník ve filmu fabuluje s nadsázkou vskutku hodnou pověsti klasika českého undergroundu.

Sejdeme se 20. září v 15 hod. u východu z metra Pražského povstání k autobusu směr Kavčí hory

Martin Machovec

Editor zejména ineditní, tj. samizdatové a undergroundové literatury, redaktor a literární kritik Martin Machovec se narodil roku 1956 v Praze do rodiny významného filozofa Milana Machovce. Právě díky svému otci se od dětství pohyboval v prostředí českého undergroundu a už od počátku 70. let patřil k „mladým přátelům“ filozofa a básníka Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho. O jejich trvalém osobním poutu svědčí fakt, že mu Egon Bondy ve své závěti odkázal veškeré písemné materiály a Martin Machovec se tak stal editorem většiny Bondyho díla básnického, prozaického a filozofického. K vydání připravil např. čtyřsvazkové filozofické dílo E. B., výbor z celoživotní básnické tvorby E. B. Ve všední den i v neděli, sedm svazků Bondyho próz a her a naposledy třídílné Básnické spisy Egona Bondyho, jejichž 1. svazek už vyšel a druhý má vyjít 30. 9. 2015.

Martin Machovec je jako editor také podepsán pod knihou Pohledy zevnitř – Česká undergroundová kultura v dokumentech a interpretacích, pod souborným vydáním třinácti básnických sbírek Ivana Martina Jirouse z let 1975–1997 Magorova summa nebo pod bilingvní monografií malíře a sochaře Viktora Karlíka Podzemní práce.

V současné době je externím pedagogem na katedře bohemistiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy (resp. na Ústavu české literatury a literární vědy), avšak jeho hlavní profesí je od ukončení studia na FF UK v r. 1985 výuka angličtiny na různých školách (v posledních letech na Univerzitě J. A. Komenského).

Všechna místa procházky Praha Egona Bondyho aneb „My žijeme v Praze…“ jsou Martinu Machovcovi dobře známa, o každém řekne něco i z vlastních vzpomínek. Na každém místě také přečte pár ukázek z Bondyho textů, které se k dané lokalitě pojí.