[I]
Nejdražší Maxi, moje poslední prosba: bezezbytku a nepřečtené spálit všechno, co se nachází v mé pozůstalosti (tedy v knihovně, ve skříni, v psacím stole doma a v kanceláři nebo kdekoli jinde, kam se cokoli přeneslo a čeho si všimneš), deníky, rukopisy, dopisy, cizí i moje, kresby atd., jakož i všechno napsané nebo nakreslené, co máš Ty nebo jiní, které o to mým jménem požádej. U dopisů, které Ti nebudou chtít předat, by se alespoň měli zavázat, že je spálí sami.
Tvůj
Franz Kafka
[II]
Milý Maxi, možná, že tentokrát přece jen nevstanu. Onemocnění zápalem plic je po měsíci horeček dost pravděpodobné a neodvrátím to ani, když si to zapíšu, i když jistou moc to má.
V tom případě tedy moje poslední vůle ohledně všeho, co jsem napsal:
Ze všeho, co jsem napsal, se počítají pouze knihy Ortel, Topič, Proměna, V kárném táboře, Venkovský lékař a povídka Umělec v hladovění. (Těch několik výtisků „Rozjímání“ může zůstat, nechci nikoho obtěžovat jejich razítkováním, ale nic z nich nesmí vyjít znovu). Když říkám, že těchto pět knih a povídka platí, nemyslím tím, že bych si přál, aby byly znovu vydány a předány budoucím časům. Naopak, kdyby se zcela ztratily, odpovídalo by to mému přání. Protože však již existují, nebráním nikomu, aby je zachoval, pokud chce.
Oproti tomu vše ostatní, co tu ode mě je (tištěné v časopisech, nebo v rukopisech a dopisech), je třeba si bez výjimky vyžádat; pokud je to dostupné nebo možné o to požádat adresáty (většinu adresátů přeci znáš, především paní Felice M., paní Julie rozená Wohryzková a paní Milena Pollaková, hlavně nezapomeň na několik sešitů, které má paní Pollaková) – to vše bez výjimky, pokud možno nepřečtené (ale nezakazuji Ti do toho nahlédnout, i když bych byl raději, kdybys to nedělal, v každém případě do toho však nikdo jiný nahlížet nesmí) – to vše bez výjimky je třeba spálit a žádám Tě, abys to udělal co nejdříve
Franz
Tyto dvě závěti – první pravděpodobně z podzimu a zimy 1921, druhá z 29. listopadu 1922 – našel Max Brod po smrti svého přítele mezi jeho písemnostmi. Jak známo, Brod se těmito dispozicemi neřídil a drtivá většina kritiků i čtenářů s ním souhlasila. Méně známé je, že právě tyto dvě závěti byly prvními texty, které Brod z Kafkovy pozůstalosti po jeho smrti zveřejnil (ve Weltbühne 17. července 1924).
„Paní Felice M.“ je Kafkova dlouholetá snoubenka Felice Bauerová, která se od sňatku v březnu 1919 jmenovala Marasse. „Několik sešitů, které má paní Pollaková“, je dvanáct sešitů ve kvartovém formátu, které Kafka používal především pro deníkové záznamy a které dal v říjnu 1921 Mileně Pollakové, rozené Jesenské, k přečtení. Max Brod znal z Kafkových deníků jen několik pasáží. Daleko větší část z nich si mohl přečíst až po Kafkově smrti.
Závěti citovány podle poblikace: Max Brod/Franz Kafka, Eine Freundschaft. Briefwechsel, vyd. Malcolm Pasley, Frankfurt nad Mohanem 1989 (S. Fischer), s. 365 a 421-422. Přeloženy Kateřinou Lepic.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
