To byla mezi „pokročilými“ čtenáři odjakživa jedna z nejspornějších otázek. Aby bylo možné na ni odpovědět, musíme rozlišovat několik rovin.
Nejprve rovinu detailů – nejmenších elementů, z nichž se skládá vypravěčský celek. Literární vědec Hartmut Binder v mnoha publikacích dokázal, že velké množství těchto detailů pocházelo z Kafkovy osobní zkušenosti a že je přebíral v takřka syrové podobě. Zvlášť pokud šlo o jména, vzhled, oblečení, místa a podobně.
Obzvláště zdůrazňované a opakující se motivy mají rovněž často autobiografický základ. Například hromady spisů, které Orson Welles tak působivě inscenoval ve své filmové adaptaci Procesu, jsou samozřejmě odkazem na Kafkův pracovní život. Svoji přecitlivělost vůči špíně Kafka také převedl do literárního motivu.
Na úrovni řízení děje můžeme rovněž často nalézt souvislosti s biografií. Zdrcující odsouzení vlastních rodičů (Nezvěstný, Ortel, Proměna), které hrdina nedokáže překonat, odráží Kafkův životní problém. Skutečnost, že jednou se duel osamělého hrdiny s anonymními silami odehrává v městském prostředí (Proces), podruhé je však přemístěn do sevřené vesnické komunity (Zámek), přesně odpovídá změnám v jeho životě. Po vypuknutí tuberkulózy totiž Kafka musel čas od času trávit měsíce na venkově.
Na úrovni významu a objektivního obsahu Kafkových děl však tyto úzké biografické vztahy ještě zdaleka neposkytují dostatečná objasnění. Ani na jednoduché otázky týkající se významu – např. „Co znamenají mnohá zvířata v Kafkově díle?“ – nelze odpovědět pouze na základě autorových životních okolností, nýbrž nanejvýš na základě jeho literárních záměrů. A to také jen přibližně, protože Kafka si zvířata jako literární výrazový prostředek nevymýšlí, jen je znovu objevuje (tedy zvířata sama o sobě už v literatuře něco znamenají).
Kafkova konstantní světová sláva se zakládá v neposlední řadě na tom, že mnozí čtenáři vnímají sdělované zkušenosti s odcizením, izolací a rozpadem vlastního Já jako autentické, ale také mimořádně „typické“ pro naši dobu. Pro tyto čtenáře zpočátku není důležité, jestli Kafka popisoval hromady spisů, protože je měl denně před očima, nebo protože v nich viděl cosi příznačného pro budoucnosti. Jestli Kafka přesvědčivě prezentoval sociální chlad a izolaci, protože ji prožíval bolestným způsobem jako Žid, anebo protože tento chlad vnímal jako problém moderní doby.
To znamená: na významové úrovni stejně jako na úrovni bezprostředního působení textů je jistě užitečné vědět, k jakým Kafkovým konkrétním životním zkušenostem se určité obrazy a myšlenky vztahují, ale dozajista to není nutné. Kafkovy obrazy a symboly odhalují bohatost významů, které nejsou přímo soukromé, nejsou autobiografické, nýbrž univerzální. Jeho působení napříč všemi kulturními bariérami je toho působivým důkazem.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
