Oslava, spojená s vyhlášením výsledků překladatelské soutěže, uspořádané projektem Praha město literatury, se konala v komorním prostředí augustiniánského kláštera svatého Tomáše na Malé Straně.

Z překladatelské soutěže, vyhlášené u příležitosti 400 let od smrti humanistické básnířky Alžběty Johanny Westonie, vzešly dva oceněné překlady.

Obsah článku:

První básnířka v českých zemích

Alžběta Johanna Westonie (či Elisabeth Jane Weston) je považována za první známou básnířku z českých zemí. Westonie byla ve své době výjimečnou postavou: žena s literárními ambicemi, jež se prosadila v intelektuálních kruzích celé tehdejší Evropy. Narodila se v Anglii, žila v Čechách, měla německého manžela a psala latinsky, proto není lehké ji obvyklým způsobem zařadit do „škatulky“ té či oné národní literatury. Do Čech se dostala jako schovanka slavného magistra Kelleyho, jednoho z alchymistů působících na dvoře císaře Rudolfa II. Byla pravou představitelkou res publica litteraria (obec vzdělanců, doslova literární republika) tehdejších evropských vzdělanců, pro něž byla společným jazykem vybroušená latina a estetickým ideálem stylově dokonalé parafráze antických vzorů. Její život a tvorba jsou tedy svérázným důkazem těsného sepětí renesančních Čech s Evropou. Její současníci, vědomi si toho, o jak nevšední zjev jde, ji nazývali „ženským Ovidiem“, „vzácným ptákem“ a „desátou múzou“.

Projekt Praha město literatury vyhlásil ve spolupráci s Literárními novinami a Davidem Vaughanem, předním popularizátorem této nevšední autorky, soutěž o nejlepší překlad její básně In Hortos eiusdem (Do jeho zahrad). Chtěli jsme tak povzbudit překladatele v další práci na převodech jejího pozoruhodného díla, které stále ještě není českým čtenářům v úplnosti zpřístupněno.

A jak se vydařila oslava?

Předání cen vítězům soutěže se uskutečnilo v rámci oslav Westoniina výročí, které proběhly v sobotu 24. listopadu 2012 v kostele sv. Tomáše na Malé Straně v Praze. Kromě Davida Vaughana se na pořádání vzpomínkových akcí podílel také zástupce občanského sdružení Skutečnost, Ladislav Čumba, známá postava pražského kulturního života. Ten připravil pro zájemce literární exkurzi, inspirovanou básní O veliké pražské povodni.

Dopoledne se všichni účastníci oslavy sešli v kostele, aby byli přítomni zádušní mši a vyslechli si krátkou promluvu anglikánského duchovního. Slavnost poté pokračovala v klášterní chodbě u náhrobní desky zesnulé. Vyslechli jsme si několik písní v podání dětského pěveckého sboru Slavíček a Westoniiny básně v češtině i angličtině. Poté promluvil britský novinář David Vaughan.

Třetí část setkání proběhla v klášterním refektáři, kde na návštěvníky čekalo malé pohoštění. Opět zazpíval sbor a pak už přišlo udělování cen. První místo a pěkné ceny od představitele projektu Praha město literatury získala Magdalena Jacková. Úspěšná překladatelka pracuje v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd, kde se zabývá raně novověkým dramatem v českých zemích.

Druhé místo získala Lucie Tešnarová. O místě autorky v dějinách literatury návštěvníky poučila Lucie Štorchová, odbornice na českou i evropskou humanistickou literaturu, jež také přednesla Westoniiny verše v latinském originále. Bylo místo i pro dotazy leckdy překvapivě znalých hostů.

Podívejte se na oceněné překlady (vyšly také v Literárních novinách).

První oceněný překlad

Do jeho zahrad

Překlad Magdalena Jacková

ZAHRADA vonná tu je a plná převzácných rostlin,

BARVITIOVA je v ní péče a námaha znát.

Zde tvé znavené srdce snadno úlevu najde,

kdykoli císařský dvůr chvíli ti k oddechu dá.

Zde je to místo, kam mohou věrní přátelé vstoupit,

zde s tebou mluvit smí, těšit se z blízkosti tvé.

Zde slýcháš prosby vdov a s dobrotou sobě vlastní

přijímáš vždycky rád přání chráněnců svých.

Tak svému pánu slouží zahrada zdobená květy

a z této pocty pak radost má i její pán.

Co mu mám tedy přát? Ať před hněvem bouřlivých vichrů

bohyně květů všech nemusí hledat si skrýš,

dál ať pánovi svému odměnou za jeho péči

přináší každý rok bohaté úrody dar.

Co ještě přát mu mám? Ať nikdy ho nezraní závist,

nejvěrnější druh, jehož má u dvora ctnost.

A druhý oceněný překlad

Barvitiova zahrada

Překlad Lucie Tešnarová

Zahrada plná vůní skví se záplavou květů.

Tvá péče, Barvitie, a Tvoje úsilí velké.

Tady již mnohokrát jsi znavený spočinout mohl,

kdykoliv císařský dvůr mohl být bez rady Tvé.

Tady je důvěrné místo pro vzájemná setkání přátel,

tady je prostředí, v němž pohled i řeč radost dá.

Tady ve zvyku míváš přijímat poddaných díky,

taktéž vyslechnout znáš prosby ubohých vdov.

Takto poslouží pánu zahrada posetá květy,

pán z její krásy sám radost pak najevo dá.

Co mohu oběma popřát? Ať severák, co zkázu nosí,

či z jihu větrná smršť nenajdou cestu sem.

Naopak úrodu pestrou ať přináší pánovi svému,

každým rokem ať tak poskytne vítaný dar.

Jemu, co přála bych ráda? Ať dům jeho nestihne závist,

kterou vždy člověk ctný v patách za sebou má.

Překladatelská soutěž pro znalce latiny

Museli jste se učit latinsky na gymnáziu? Nebo jste studovali jazyk starých Římanů jen proto, že „i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále“? Pokud nyní vaše jazykové znalosti zahálejí, soutěžte s námi.

Titulní list Westoniina *Partheniconu* s vyobrazením autorky.

V listopadu 2012 uplynou čtyři století od smrti humanistky Alžběty Johanny Westonie (či Elisabeth Jane Weston), snad první známé básnířky z českých zemí. Westonie byla ve své době výjimečnou postavou: žena s literárními ambicemi, jež se prosadila v intelektuálních kruzích celé tehdejší Evropy. Narodila se v Anglii, žila v Čechách, měla německého manžela a psala latinsky, proto není lehké ji obvyklým způsobem zařadit do „škatulky“ té či oné národní literatury. Do Čech se dostala jako schovanka slavného magistra Kelleyho, jednoho z alchymistů, působících na dvoře císaře Rudolfa II. Byla pravou představitelkou res publica litteraria (obec vzdělanců, doslova literární republika) tehdejších evropských vzdělanců, pro něž byla společným jazykem vybroušená latina a estetickým ideálem stylově dokonalé parafráze antických vzorů. Její život a tvorba jsou tedy svérázným důkazem těsného sepětí renesančních Čech s Evropou. Její současníci, vědomi si toho, o jak nevšední zjev jde, ji nazývali „ženským Ovidiem“, „vzácným ptákem“ a „desátou múzou“.

Básnická tvorba pro ni však nebyla jen chvilkovým rozptýlením nebo stylistickým cvičením. Na rozdíl od řady humanistických tvůrců, jejichž díla se vyznačovala rétoričností a suchou racionalitou, nacházíme u Westonie také básně, kde vyjadřuje autentická duševní hnutí a hluboké city. Vždyť za svůj krátký život musela snést množství ran osudu: když její otčím zemřel, rodina upadla v nemilost a přišla o majetek; brzy po svatbě jí zemřela matka; ze sedmi dětí, jež porodila, čtyři zemřely. Sama, vyčerpána porody, zemřela v pouhých třiceti letech. Celé své dílo vytvořila během deseti let. Ještě během života jí vyšly dvě sbírky básní a korespondence. První sbírka, Poemata, byla vytištěna roku 1602 ve Frankfurtu nad Odrou, druhá, Parthenicon, pak roku 1610 v Praze. Několik dalších skladeb, dopisů a jednotlivých básní se zachovalo v rukopisech.

Westoniiny básně do češtiny překládal už v první polovině 19. století Ladislav Čelakovský, ve čtyřicátých letech 20. století pak Kamil Bednář. V roce 2003 vyšla kniha Proměny osudu, jež kromě původních latinských textů obsahuje překlady nemalé části její tvorby. Přesto však u nás Westoniino dílo i životní osudy zůstávají málo známé.

K připomenutí její památky jsme vyhlásili soutěž o překlad latinské básně In hortos eiusdem. Rádi bychom tak oživili zájem o dílo jedinečné humanistické autorky a dali širší veřejnosti možnost nahlédnout do kultury rudolfinské Prahy. Překlad básně posoudí kvalifikovaní odborníci. Uzávěrka soutěže je na konci září.